Říjen 2012

•Titulek článku nesmí být prázdný

23. října 2012 v 22:20 | An |  Z mého ne- přiliž zajímavého života

... Aneb když vás nenapadá nadpis.

všechno je na nic, teda aspoň z části. Všude je jenom zmatek. Doma, ve škole, v celým mým životě. Štve mě, že si nemůžu najít žádnej gympl, že se všichni kolem mě přetvařují. Že ani na moje narozeniny nemůže všechno klapat!
Todo es una mierda!

Nechci mít takovou náladu a ani nechci, aby mi všichni lhali! - nemá na to někdo lektvar?-.

_____________________________

Stop, nebudu vás tady zatěžovat kravinama, který se stejně nevyřeší.

_______________________________

Zítra- poslední den školy v tomto týdnu. A potom- alou pryč! už se těším, až se budu poflakovat po městě, kde mě někdo pozná maximálně, když si vyjdu se sestřenicí ven. Aspoň nějaká výhoda toho, že jste se během roku změnily natolik, aby vám ostatní přičítali roky navíc a vůbec si nevzpoměli, se někdy v minulosti jste s něma chodili ven.

Středa je aj den, kdy mám keramiku, už se nemůžu dočkat až budu sedět někde v koutě ateliéru, patlat se s hlínou a v uších mít sluchátka. - - Miluju ty chvíle!:)
Čekejte, že někdy během dvou měsíců tady doslova vystavím svoje dílo- sice jsem s ním ani nezačala, ale to je menší detail-. A co že to vlastně bude? Olymp. Chrámy. Bohové. Zbožňuju řeckou mytologii a tohle mám v plánu delší dobu, doufejme, že se to povede :)


Přidávám fotku/y z Buchlovického zámku -Buchlovice nebo Bučovice? vždycky se mi to pletlo- no, ono vlastně ani tak nesejde na tom, kde je to pořízený.





•Balón na obzoru!

17. října 2012 v 19:04 | An |  Píšu
Na podzim je u nás západ slunce pastva pro oči. Nejen ty krásný barvy, ale taky horkovzdušné balóny, které každoročně zdobí oblohu. Neříkám, že v jiným období se u nás neobjeví ale právě mezi září a říjnem je největší éra.
Minulý týden byl z každé strany domu nějaký balón. Kvůli mé zatracené nemoci jsem neměla tu příležitost jít se podívat ven a tak jsem se kochala přes okno z kuchyně.

Přidávám fotku. A připomínám, že je to focené přes sklo, proto taková kvalita.




•Papírový kapesníčky ovládly svět!

12. října 2012 v 21:23 | An |  Z mého ne- přiliž zajímavého života
Zdravím,

k velkému překvapení začnu aktivitou blogu. Pochopte, že člověk zaneprázdněn neustálým smrkáním, kašláním a kupodivu nemluvením, nemá prostě čas sednout si k počítači a čumět do monitoru. -když se zamyslím, mohla bych z fleku kandidovat na mistra světa ve spotřebě papírových kapesníčků-. Snad jediná věc, co mě tady na blogu štve je ta katastrofální návštěvnost, sakra lidi, to jsem až tak nudná a neoriginální? O.o //
Po týdnu strávenýho doma se ze mě stává blázen. Já chci do školy/ I want go to school/ Ich möchte zur Schule gehen! co je na tom tak nepochopitelnýho? -vteřina pro úšklebek-. O půl dvanáctý vstát, najest se, sednout si s knížkou a takto pořád až do nekonečna. Teda, ještě do toho zahrnout dohánění školy.

Pro upřesnění, tyhle dva odstavce jsem psala ve středu. Ale protože jsem líná jak veš, dělalo mi to problém psát dál.

Kelly, Kelly, Kelly. Já ji žeru!

Dnes..

Týden uběhl a já jsem konečně zdravá. Obvolala jsem kámoše a zakusila čerstvý vzduch. Tohle mně vážně chybělo. Toulat se venku, povídat si, smát se a užívat si. Asi po třech hodinách strávených venku nás původně z jedenácti lidí zbylo jenom pět. V tomhle počtu se dalo konečně jít si někam sednout, s tím, aniž by nás vyhodili že děláme bordel. Zima bylaa!
..a, velká chvíle, přípravte si kapesníčky-
- autorka blogu se zamilovala! příroda se zbláznila, svět je růžovej, motýlci dobívají břicho.



Taky jste někdy tak líní, že vám dělá problém napsat aji ten článek? V deníku mám stovky nápadů a ani jeden nedokážu přenést sem, na blog. Tak vám můžu slíbit jen to, že se máte na co těšit. Chystám projekt, recenze a možná se tu objeví i soutěž o hmotné ceny.